Liberec

Sudety (též Sudetsko, německy Sudetenland, polsky Kraj Sudetów nebo Kraj Sudecki) je v češtině označení pro ty pohraniční oblasti dnešního Česka, ve kterých od středověku až do roku 1945/47 převažovalo německé osídlení. Československé ministerstvo vnitra v roce 1945 používání slova „Sudety“ v úředním styku vyhláškou zakázalo, avšak od 90. let bylo jako historicko-geografický pojem částečně rehabilitováno.

Bitva u Liberce byla jedna z bitev sedmileté války, která se odehrála 21. dubna 1757 v okolí dnešního města Liberce (tehdejšího Reichenbergu).

Stadion U Nisy je fotbalový stadion v Liberci. Nyní je používán především pro fotbalové zápasy Slovanu Liberec, občas také pro utkání české fotbalové reprezentace. Stadion je pojmenován po řece Nise, která teče těsně za Severní tribunou. Další zajímavostí je vetknutí Hlavní tribuny do skalního masivu. Kapacita stadionu je 9 900 míst.

Ještědsko-kozákovský hřbet je geomorfologický celek na jihozápadě střední části Krkonošské oblasti. Leží v okresech Liberec, Jablonec nad Nisou a Semily v Libereckém kraji a malou částí v okrese Jičín v Královéhradeckém kraji. Nejvyšším bodem je Ještěd (1012 m n. m.), jediná tisícovka pohoří.

Lanová dráha Horní Hanychov – Ještěd je oběžná (kyvadlová) dvoukabinová visutá lanová dráha. Je v provozu od roku 1933, od roku 1975 v rekonstruované podobě. V současnosti jde o jedinou a poslední lanovku provozovanou Českými drahami, v jejich jízdním řádu je nyní vedena jako trať č. 900 (dříve 902, předtím 075). Slouží jak k dopravě turistů, tak i k zásobování horského hotelu Ještěd.

Liberecká radnice je novorenesanční budova náměstí Dr. E. Beneše ve středu města Liberce. Je sídlem magistrátu, dominantou a jedním ze symbolů města.

Mateřinka je mezinárodní soutěžní festival profesionálního loutkového divadla, který se zaměřuje výhradně na tvorbu pro děti předškolního věku.

Tramvajová trať Liberec – Jablonec nad Nisou je úzkorozchodná a nejdelší meziměstská tramvajová trať v České republice, vybudovaná v letech 1947–1955. Původně byla provozována společným jabloneckým a libereckým dopravním podnikem, po jeho rozdělení společně dopravními podniky obou měst, po zániku jabloneckého dopravního podniku jen libereckým dopravním podnikem, který se v roce 2010 opět sloučil s jabloneckým provozem MHD a přejmenoval na Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou a. s. Stejně jako dřívější jablonecká tramvajová síť a jako původní liberecká síť, tato trať má rozchod 1000 mm. Do roku 2009 byla v celém úseku jednokolejná, s ostrovními i bočními výhybnami. V letech 2009–2011 byl zdvojkolejněn a zdvojrozchodněn úsek Fügnerova – U lomu, který má být společný s novou tratí do Rochlic.

Bedřichovka (něm. Friedrichshain) je malá vesnice, část města Liberec. Nachází se asi 5 km na severozápad od Liberce. Je zde evidováno 32 adres. Trvale zde žije méně než 100 obyvatel.

Hluboká (něm. Lubokey) je místní část města Liberec. Nachází se na jihu Liberce. Je zde evidováno 17 adres. Trvale zde žije pouze kolem 10–20 obyvatel.

Karlov pod Ještědem (něm. Karlswald) je část města Liberec. Nachází se na západě Liberce a je zde evidováno 43 adres. Trvale zde žije přes 100 obyvatel.

Krásná Studánka (něm. Schönborn) je část města Liberec. Nachází se na severozápadě Liberce. Prochází tudy železniční trať Liberec - Zawidów. Je zde evidováno 252 adres. Trvale zde žije méně než tisíc obyvatel.

Rudolfov (něm. Rudolfsthal) je XXI. část města Liberec. Původně jako osada Buschdorf vznikl v 16. století. Obec Rudolfov byla založena roku 1657. V roce 2001 měl Rudolfov 88 obyvatel.

Kaple Vzkříšení ve Vratislavicích nad Nisou je moderní sakrální stavba, stojící vedle římskokatolické fary naproti kostelu Nejsvětější Trojice přes silnici. Je to jedna z mála nových sakrálních staveb na severu Čech, které byly postaveny ve druhé polovině 20. století.

Římskokatolická farnost – arciděkanství Liberec (lat. Reichenberga) je územní společenství římských katolíků v Liberci a okolí. Organizačně spadá do libereckého vikariátu, který je jedním z deseti vikariátů litoměřické diecéze.

Římskokatolická farnost Vratislavice nad Nisou (lat. Maffersdorfium) je územní společenství římských katolíků ve Vratislavicích nad Nisou a okolí. Organizačně spadá do libereckého vikariátu, který je jedním z deseti vikariátů litoměřické diecéze.

Římskokatolická farnost Liberec-Ruprechtice (lat. Ruppersdorfium) je územní společenství římských katolíků v Liberci-Ruprechticích a okolí. Organizačně spadá do libereckého vikariátu, který je jedním z deseti vikariátů litoměřické diecéze.

Římskokatolická farnost – děkanství Liberec-Rochlice (lat. Roechlicium) je územní společenství římských katolíků v Liberci-Rochlicích a okolí. Organizačně spadá do libereckého vikariátu, který je jedním z deseti vikariátů litoměřické diecéze.

Pivovar Vratislavice nad Nisou je průmyslový podnik vyrábějící alkoholické nápoje. Vratislavice bývaly samostatnou obcí, ale postupně se staly součástí Liberce, města na severu České republiky. Pivovar vznikl roku 1872, kdy byly vydány jeho akcie. Ty se povedlo rozprodat a za stržené finanční prostředky se mohlo roku 1873 začít se stavbou pivovaru. Jeho slavností otevření se uskutečnilo v sobotu 24. ledna 1874. Zdejší pivo se postupně dováželo nejenom do blízkého Liberce, ale také až do Vídně. Během prvního roku výroby dosáhl pivovar výstav 34 680 hl.

Krematorium v Liberci se nachází v městské části Liberec IV-Perštýn v ulici U Krematoria 460/7. Secesní stavba ve svém vnitřním prostoru skrývá řadu pozoruhodných uměleckých výtvorů, například interiér obřadní síně, okenní vitráže nebo malou kašnu v přístupovém prostoru. Do konce března 2012 zde bylo zpopelněno 179757 zemřelých. Budova je chráněna jako nemovitá Kulturní památka České republiky.

Křížová cesta v Ruprechticích na Liberecku se nachází na severovýchodě obce. Vede z ulice Horská na vrch U Lomu.

Křížová cesta ve Vratislavicích nad Nisou, městské části Liberce, se nachází na vnější zdi kostela Nejsvětější Trojice.

Křížová cesta v Liberci se nachází na Malém náměstí za kostelem Nalezení svatého Kříže v liberecké městské části Nové Město.

Šolcův dům v Liberci - roubený patrový dům na břehu řeky Nisy (Liberec IV-Perštýn, U Jezu 96/10) dal v letech 1771-4 postavit obchodník s plátnem Hans Friedrich Scholz v tehdy doznívajícím barokním slohu. Koncem 19. století byl obklopen řemeslnickými dílnami a továrničkami. Dnes díky demolicím v osmdesátých letech 20. století roubenka zůstala jako solitér v parku. V 20. století byla budova postupně renovována a upravována. V současnosti zde sídlí správa CHKO Jizerské hory. Dnes se jedná o národní památku.

Dům obuvi Baťa na Soukenném náměstí v Liberci je funkcionalistická výšková budova z roku 1932.

Valdštejnské domky se nazývají zbytky trojice domů z let 1678, 1680 a 1681 stojící ve Větrné uličce sousedící s libereckým Sokolovským náměstím. Větrná ulička svou délkou 53,30 m a šířkou 3,25 m patří mezi nejkratší a nejužší ve městě. Původně byla delší, na její jižní stráně stálo takových domků pět a na severní šest.

Haléřova tvrz stávala nad Lužickou Nisou v Machníně, místní části Liberce.

Jezdec (německy Reitstein, též Reitenštejn) jsou zbytky skalního hrádku na žulovém ostrohu nad Černou Nisou nad Kateřinským údolím na severním okraji liberecké čtvrti Ruprechtice. Hrádek je písemně i archeologicky doložen během 14. až 15. století, kdy patrně sloužil pro ostrahu zemské cesty z Liberce do Frýdlantu. Základem hradu byla tři skalní žebra na kterých stávala dřevěná stavba, o jejíž přítomnosti dnes svědčí jen záseky a obdélníková prohlubeň ve skále. Celý ostroh byl na jižní straně od zbytku hřebene oddělen valem a asi dva metry širokým příkopem. Z této strany je také jediný přístup na hrad, vede sem žlutě značená turistická cesta, místo dnes slouží jako vyhlídka.

Palác Adria v Liberci je obytný palác stojící na nároží dnešních ulic Rumunské a Boženy Němcové. Budova postavená ve stylu klasicizujícího akademismu je od roku 1958 zapsána v seznamu kulturních památek. Přes ulici Boženy Němcové sousedí s Palácem Syner.

Židovský hřbitov v Liberci leží jihovýchodně od nároží ulic Květnové revoluce a Ruprechtické. Než byl vystavěn, používal se židovský hřbitov v Turnově. Původní rozloha 500 m² nebyla dostačující a tak se roku 1886 rozhodlo o rozšíření. S rozšířením byla vystavěna secesní obřadní síň v průčelní části hřbitova. Obřadní síň sloužila po válce jako skladiště kávy, když byla roku 2009 renovovaná, tak interiér byl přeměněn v Památník obětem šoa. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Památník obětem komunismu je stavba v Liberci, která má připomínat oběti komunismu v Česku. Odhalen byl v roce 2006.

Vazební věznice v Liberci stojí na Novém Městě na adrese Pelhřimovská 347/3, tvoří blok mezi ulicemi Pelhřimovská, U Soudu, Truhlářská a Valdštejnská, naproti okresnímu soudu i krajskému státnímu zastupitelství. Byla postavená v toskánském slohu v roce 1877, v období urbanistického i sociálního rozkvětu města. Jde o bývalé sídlo libereckého krajského soudu a Advokátní poradny a nemovitou kulturní památku. Svému nynějšímu účelu slouží nepřetržitě od 60. let 20. století.

Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická (FP) je jedna ze sedmi fakult Technické univerzity v Liberci. Založení fakulty schválil akademický senát Technické univerzity v Liberci v roce 1990. Původní Fakulta pedagogická byla v roce 2008 přejmenována na Fakultu přírodovědně-humanitní a pedagogickou.

Věznice Minkovice u Liberce vznikla podle veřejně dostupných zdrojů na základě tajného rozkazu tehdejšího ministra vnitra ČSR Rudolfa Baráka z 1. 3. 1958 jako represivní zařízení komunistického režimu se zásadním vymezením. Byla umístěna v sousedství areálu továrny Preciosa, mezi Minkovicemi a Pilínkovem. Zpočátku šlo o zcela "tajný lágr". Byla až do roku 1990 „tvrdou“ věznicí nejen pro kriminální vězně, ale i pro politické vězně Československé socialistické republiky. Smíšení politických vězňů, obvykle prvotrestaných, s kriminální subkulturou, tvořenou především recidivisty, bylo sofistikovaným nástrojem politického útlaku. Do Minkovic byli kromě kriminálních recidivistů přednostně umísťováni vězni, kteří byli odsouzeni za tzv. politické paragrafy, zejména za pobuřování, podvracení a rozvracení republiky, další trestné činy proti republice a státům socialistické soustavy atd., ale i za tzv. "zástupné" trestné činy s politickým podtextem, což byl obvyklý "styl" české justice.

Gymnázium a SOŠPg Jeronýmova je všeobecné gymnázium v Liberci se čtyřletým a osmiletým studiem a střední odbornou školou pedagogickou. Toto gymnázium bylo založeno roku 1933 v Jeronýmově ulici v městské části Horní Růžodol Josefem Votočkem, prvním českým starostou Horního Růžodolu.

Obchodní akademie a Jazyková škola v Liberci (plným názvem Obchodní akademie a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky, Liberec, Šamánkova 500/8, příspěvková organizace) je střední ekonomická škola s více jak 150letou tradicí.

Střední průmyslová škola strojní a elektrotechnická a Vyšší odborná škola (SPŠSE a VOŠ) v Liberci (plným názvem včetně adresy Střední průmyslová škola strojní a elektrotechnická a Vyšší odborná škola, Liberec 1, Masarykova 3, příspěvková organizace) je střední průmyslová škola založená již roku 1876, čímž byla po brněnské a černovické (dnes ležící na Ukrajině) třetí nejstarší takovou školou mimo samotné Rakousko a dnes tak je druhou nejstarší průmyslovou školou na území Česka. Areál školy u tramvajové trati na Masarykově třídě navštěvuje ročně asi 700 studentů šesti studijních oborů střední a vyšší odborné školy. Studium všech oborů střední školy je zakončeno maturitní zkouškou, studium školy vyšší odborné končí absolutoriem a získáním titulu diplomovaný specialista (DiS.) v oboru počítačové systémy.

Vozovna Mrštíkova je jediná vozovna libereckého tramvajového provozu, který zajišťuje Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou. Ve vozovně, umístěné mezi ulicemi Tatranskou a Mrštíkovou, se nachází také sídlo společnosti, hala těžké údržby a napojení na železniční vlečku. Vozovna se každý rok otevírá veřejnosti při tradičním dnu otevřených dveří.

Střední průmyslová škola stavební v Liberci (plným názvem Střední průmyslová škola stavební, Liberec 1, Sokolovské náměstí 14, příspěvková organizace) je střední průmyslová škola založená již roku 1876 jako škola víceoborová s oddělením stavebním, strojírenským a chemickým, čímž byla po brněnské a černovické (dnes ležící na Ukrajině) třetí nejstarší průmyslovou školou mimo území samotného Rakouska a dnes je možné ji společně se Střední průmyslovou školou strojní a elektrotechnickou v Liberci považovat za druhou nejstarší průmyslovou školou na území Česka. Původně škola sídlila v prostorách při dnešní Masarykově třídě, kde dodnes zůstala jen strojní průmyslovka. Stavební škola sídlí od roku 1953, kdy se oddělila od původní průmyslovky, na Sokolovském náměstí v Liberci a její součástí jsou i historické objekty Valdštejnských domků a Appeltův dům. Školu navštěvuje ročně více, než 300 žáků. Všechny vyučované obory jsou zakončeny maturitní zkouškou.

Klášter kapucínů v Liberci je někdejší hospic při kostele svaté Maří Magdaleny na úpatí Keilova vrchu. Nachází se v Jungmannově ulici č. 333 ve třetí liberecké části, Jeřábě. Byl nejmladaším kapucínským klášterem na českém území.

Městské lázně (Lázně Františka Josefa I.) v Liberci jsou jednou z nejvýznamnějších památek města Liberce. Jedná se o novorenesanční budovou městských lázní, postavenou v letech 1901–1902 podle projektu vídeňského architekta Petera Paula Branga. Lázně si místní obyvatelé vyžádali svým zájmem o podobné zařízení a stavbu iniciovala a realizovala Liberecká spořitelna, prostřednictvím libereckého stavitele a architekta Adolfa Bürgera, k příležitosti oslavy 50. výročí panování císaře Františka Josefa I. Budova lázní je chráněna jako kulturní památka České republiky.

Dům Zeliských je dům čp. 76/III v centru Liberce. Stojí v blízkosti Soukenného náměstí na rohu třídy 1. máje a Hrazené ulice. Byl významným českým osvětovým centrem v době okolo vzniku samostatného Československa.

Historizující honosná vila Franze Bognera v Liberci spolu se zahradou vznikla v letech 1896-1897 podle návrhu architekta Adolfa Bürgera (1839-1901) pro podnikatele Franze Bognera. V současné době zde sídlí liberecké pracoviště Národního památkového ústavu. Vila je chráněna jako kulturní památka České republiky.

Budova Krajského úřadu Libereckého kraje je 21 podlažní administrativní budova v centru Liberce. S výškou 78 metrů (s anténou 84 m) je 13. nejvyšší budovou v Česku a spolu s vysílačem na Ještědu hlavní dominantou města.

Zaniklý hřbitov v Liberci - Starém Městě se nacházel na severním okraji původní městské zástavby, na místě později založeného parku mezi ulicemi Budyšínská a Ruská. Měl výměru přibližně 2,5 hektaru. Dvě kaplové hrobky, patnáct náhrobků a sochy apoštolů Petra a Pavla na hlavní bráně jsou chráněny jako nemovitá Kulturní památka České republiky.

Karlovské bučiny (ev. č. 559) jsou národní přírodní rezervací ležící v okrese Liberec mezi Karlovem pod Ještědem (část města Liberec) a obcí Kryštofovo Údolí. Oblast je chráněná z důvodu zachovalého komplexu bukových lesů na severovýchodních svazích Ještědského hřbetu. Jedná se o poměrně mladou přírodní rezervaci o rozloze 42,19 ha. Velikost ochranného pásma je dle zákona 50 metrů o rozloze 28,29 ha. Rezervace se nachází na severních svazích vrchu Rozsocha (767 m) v nadmořské výšce 360-580 m n. m. a je přístupná lesní cestou zhruba 500 m od vlakové stanice Karlov pod Ještědem. V roce 2011 zde byla otevřena naučná stezka o celkové délce 3,5 km, která byla dotovaná Programem 2020 Lesy ČR.

Ještěd byl původní název obchodního domu postaveného v letech 1970–1979 v dolním centru města Liberce. Stavba byla v roce 2009 přes protesty zbourána a na témže místě postaveno nové obchodní a zábavní centrum Forum Liberec.

Rozsocha (767 m n. m., německy Dreiklafterberg) je hora v okrese Liberec Libereckého kraje. Leží asi 2 km vsv. od Noviny, na trojmezí katastrálních území Kryštofovo Údolí, Machnín a Horní Suchá u Liberce. Je součástí Přírodního parku Ještěd.

Obchodní dům Brouk a Babka v Pražské ulici v Liberci je funkcionalistická budova dokončená roku 1936. Šestipodlažní stavba s železobetonovou nosnou konstrukcí byla postavena na místě bývalého hostince Zur Sandwirt podle projektu Jana Gillara. Jedinečným rysem jsou téměř nedotčené interiéry zachované včetně části původního mobiliáře. Obchodní dům je od roku 1958 zapsán v seznamu kulturních památek.

Pekárna v Hanychovské ulici v Liberci je soubor industriálních objektů postavený v letech 1910–1911 vídeňským architektem Hubertem Gessnerem pro společnost Reichenberger Arbeitbäckerei GmbH. Komplex byl doplněn přístavbou z roku 1919 dle projektu architekta Richtera. Objekty jsou od roku 1958 zapsány v seznamu kulturních památek.

Keilův vrch (německy Keilsberg) je vyvýšenina a současně název čtvrti v liberecké II. městské části Nové Město.

Kino Varšava je nejstarší kamenné kino v Liberci. Budovu navrhli v roce 1922 liberečtí němečtí architekti Effenberger a Noppes ve stylu Art deco. Původní název byl Städtische Lichtspiele Reichenberg (německý název pro Liberec). Za 2. světové války bylo kino přejmenováno na "Kino Kapitol". Po druhé světové válce se jmenovalo chvíli "Mír" a v 60. letech 20. století dostalo kino jméno "Varšava", které si ponechalo. V 60. letech 20. století došlo v kině Varšava rovněž k přestavbě sálu na širokoúhlé promítání, ze stavebního a estetického hlediska ale došlo k degradaci budovy, důmyslné větrací průduchy byly zazděny, na podlahu sálu bylo položeno PVC.

Liberecký jírovec, též zvaný Jírovec stěhovavý, je zhruba 150 let starý památný strom, který roste v městské části Perštýn. Do obecného povědomí se dostal především v souvislosti s přesazením roku 2007 z důvodu výstavby obchodního centra Fórum. Tehdy byl chráněný jako registrovaný významný krajinný prvek. 5. března 2014 byla registrace zrušena a s platností k tomuto datu byl vyhlášen památným stromem ze zákona.

Oblastní galerie Liberec je umělecká galerie sídlící v Liberci zřízená Libereckým krajem jako příspěvková organizace. Jejím aktuálním ředitelem je od roku 2008 Jan Randáček.

Neorenesanční synagoga v Liberci, místními nazývána jako Stará, stávala severně od radnice a divadla. Její věž, vysoká 39 metrů, byla nejvýše sahající věží ve městě a stavba samotná byla jednou z jeho dominant. Synagoga padla za oběť antisemitské hysterii, když ji liberečtí Němci za Křišťálové noci z 9. na 10. listopadu 1938 vypálili do základů. Na jejím místě dnes stojí liberecká knihovna a tzv. Nová synagoga.

Nová synagoga v Liberci, jednodušeji modlitebna, mediálně také označovaná jako Stavba smíření, stojí severně od radnice a divadla na místě Staré synagogy vypálené Němci za Křišťálové noci z 9. na 10. listopadu 1938. Stavba se stala součástí Krajské vědecké knihovny.

Děkanský kostel svatého Jana Křtitele v Liberci-Rochlicích je barokní sakrální stavbou stojící na místě původního evangelického zřejmě dřevěného kostela vystavěného počátkem 17. století pánem z Redernů. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Kostel svatého Vojtěcha v Ostašově je sakrální stavbou v Liberci-Ostašově. Duchovní správou spadá pod Římskokatolickou farnost–arciděkanství Liberec.

Římskokatolický filiální kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (Božského srdce Páně) v Machníně je moderní sakrální stavba.

Evangelický kostel v Liberci (něm. Evangelische Kirche in Reichenberg) byl luterským kostelem, postaveným v historizujícím stylu; nacházel se v Liberci-Kristiánově na náměstí Českých bratří.

Ještědský hřbet je geomorfologický podcelek na severozápadě Ještědsko-kozákovského hřbetu. Leží v okresech Liberec a Jablonec nad Nisou v Libereckém kraji.

Zámeček ve Vratislavicích nad Nisou nechal postavit nejmladší ze tří synů Ignaze Ginzkeye v roce 1900. Zámeček je v pseudorenesančním slohu a je umístěný v klidném prostředí rozlehlého parku. Jako stavební materiál byla použita opuka, která měla navodit představu renesančního šlechtického sídla. Jednopatrová budova se vstupním schodištěm, sousoším a kuželovou věží se stala hlavním sídlem majitelů nedaleké továrny na výrobu koberců a dek. Kolem zámečku byl vybudován rozsáhlý sedmihektarový park s tuzemskými a cizokrajnými dřevinami. V dolní části parku bylo vyhloubeno umělé jezírko s okrasnou hrází a vedle byla postavena zámecká konírna. V jezírku sídlily labutě a park byl veřejnosti nepřístupný.

Liberecký zámek je klasicistní zámek v centru města Liberce. Jeho současná podoba je z 18. století. Dnes je v něm jedna z největších světových expozic a vzorkovnic skleněných výrobků.

Liberec-Rochlice (czeski: Železniční zastávka Liberec-Rochlice) – przystanek kolejowy w Liberecu, w kraju libereckim, w Czechach. Znajduje się na wysokości 375 m n.p.m.

Ostašov (czeski: Železniční zastávka Ostašov) – przystanek kolejowy w Liberecu, w dzielnicy Ostašov, w kraju libereckim, w Czechach. Znajduje się na wysokości 420 m n.p.m.

Vratislavice nad Nisou (czeski: Železniční zastávka Vratislavice nad Nisou) – przystanek kolejowy w Liberecu, w kraju libereckim, w Czechach. Znajduje się na wysokości 385 m n.p.m.

Krásná Studánka – stacja kolejowa w Krásná Studánka, części Liberca, w powiecie Liberec w kraju libereckim, w Czechach. Znajduje się na linii kolejowej 037 Liberec - Zawidów, na wysokości 380 m n.p.m..